Jmenuji se Jakub Smejkal, vážím okolo 120kg, měřím 181cm. V současnosti studuji Fakultu elektrotechnickou na pražském ČVUT, z čehož vyplývají i mé současné aktivity jako spoluzaložení pražské posilovny specializované na silové sporty na Smíchově a založení a předsedování pražského oddílu silového trojboje. K mým nejvýznamnějším sportovním úspěchům patří asi zisk titulu mistra světa v IPF a titulu mistra Evropy v GPC. Čtvrtým rokem v řadě jsem vyhrál mistrovství republiky a držím taky nějaké rekordy a tak podobně … 🙂
V IPF jsi dosáhl titulu mistra světa. Jaký byl Tvůj důvod odchodu z IPF do asociace Globalpowerliftingcommittee? Co pro Tebe bylo prvotním impulsem a co udělalo poslední tečku na Tvém rozhodnutí?
Nyní když na to hledím s patřičným odstupem, je tomu přeci jen už rok, tak si sám sebe v IPF ani nedovedu představit. Neustálé řešení „kravin“ a snahy zalíbit se vedení svazu, abych si za odměnu mohl zaplatit účast na mezinárodních závodech a hlídání, kdo pořádá jakou soutěž a zda-li náhodou není v rozcvičovně člověk, který je v trestu v dané federaci, pak bych na takových závodech nemohl strartovat atd. atd. vystřídala zábava a chuť do závodění. Můžu se nyní účastnit jakýchkoliv závodů a mám otevřenou cestu mezi profesionály…
Prvním impulsem asi byla samotná moje povaha, mám neustále tendenci dělat jen to co má smysl a budoucnost, tak jako je pro mě nepředstavitelné dělat práci bez možnosti profesního vzestupu, je pro mě i hrozná představa závodit ve federaci, která nemá budoucnost. Není žádným tajemstvím že již druhým rokem v IPF nezávodí žádní závodníci z Ruska a rok nezávodili ani Ukrajinci, kteří jsou teď v podmínce. Jaké to jsou pak měřítka, když na mezinárodní závody se nedostanou ti nejlepší závodníci, kvůli tomu, že jim nachytali pár závodníků na doping… Rusko je v trestu docela kuriozně kvůli jednomu závodníkovi, který použil diuretikum na odvodnění do nižší váhové kategorie a objevují se nové a nové tendence jak závodníkům znepříjemnit závody.
Posledním hřebíkem do rakve avšak bylo, když moje přítelkyně dostala trest za to, že se objevila v médiích na fotce s cedulí GPC za zády a díky tomuto trestu přišla nejen o možnost startovat na posledním mistrovství světa jako juniorka, kde měla ohromné šance, ale přišla tím i o sponzora, který samozřejmě neměl zájem sponzorovat závodnici, která nemůže závodit. V tuto chvíli již mi byl powerlifting natolik znechucen, že jsem prostě chtěl začít znovu.. Někde jinde a zase pro zábavu.
Má forma vygradovala letos ma mistrovství ČR v silovém trojboji federace GPC, kde jsem neoficiálně překonal 4 evropské a 2 světové rekordy z kategorie Teenagers. Tedy 350kg dřep, 215kg benchpress a 335kg mrtvý tah. Na Evropu se mi již takovou formu nepodařilo udržet a možná ani nebyla motivace, jelikož jsem 4 dny před závodem oslavil 20té narozeniny a tím i přestoupil do vyšší věkové kategorie juniorů, kde jsou samozřejmě rekordy úplně někde jinde. Nyní si dopřávám zasloužený odpočinek, abych mohl znovu nabrat síly na přípravu na mistrovství světa do Anglie.
Zatím nejhezčím závodem, který jsem zažil bylo MČR v silovém trojboji 2008 v Trutnově, nejen díky tomu, že mi závody vyšly a měl jsem 9 platných pokusů a předvedl snad naprůměrný výkon, ale hlavně díky tomu, že to byl můj první mistrovský závod v GPC. Vůbec jsem dopředu nevěděl co od něj očekávat, jaké to bude? Zda-li nebudu zklamaný? Ale bylo to pro mě něco dosud naprosto nepoznaného, půl tisíce platících skandujících diváků obklopilo závodní podium, podmanivá hudba burcovala do výkonu, rozhodčí se k závodníkům nestavili jako soupeři, ale snažili se jen objektivně posoudit a porovnat naše výkony. Poprvé jsem se i setkal s finanční odměnou pro vítěze, což jsem dříve netušil ani že v silovém trojboji existuje. Kdo nezažije, nepochopí… Závod který mě zklamal, to je těžká otázka, jelikož každý závod měl svůj smysl pro mě, i když se nedařilo, tak ve formě ponaučení pro příští závody.
Co mě k tomu vede ? (smích) No asi to, že mám rád powerlifting. 🙂 Touto akcí bych rád dokázal, že to jde. Když jsem kdysi prezentoval své myšlenky o změně silového trojboje u nás, jak ho rozšířit mezi lidi, spojit s divácky oblíbenými akcemi, nedělat ho v liduprázdných školních tělocvičnách, dělat závody né kvuli tomu „aby závody byly“, ale aby se tam závodníkům líbilo a další rok přijeli znovu. Diplom a upomínkové tričko pro každého zúčastněného, finanční premie pro vítěze… Vedení se mi vysmálo „kdo to asi bude dělat?“ a „víš jak jsou drahé diplomy?“. Nyní, když jsem již v GPC a mám k tomu volné ruce, je čas abych své myšlenky převedl do praxe a nezůstal jen na poli teorie.
První polovina roku je vždy pro závodníka náročným obdobím, kdy ho čekají mistrovské soutěže, od kterých se odvíjí úspěšnost celé jeho sezóny. Vítězství na pohárové soutěži může být velmi malou záplatou například po nezvládnutí národního šamiponátu. Ale jelikož jsem všechny tři důležité šampionáty dokončil a zvítězil, považuji jarní sezónu za úspěšnou a doufám, že mi bude štěstí přát i v dalším průběhu roku.
Samozřejmě mě burcování diváků a hlasitá hudba žene do pokoušení osobních rekordů. Při komorní atmosféře bych toho moc nezvedl 🙂
Já své postavení zas tak vážně neberu, každý člen našeho oddílu má právo za mnou přijít a říct mi co je potřeba udělat, co se mu nelíbí a jak vidí daný problém on. Náš oddíl nestojí na jednom člověku, jsme tým, a proto jsme tak dobří ;o)
Musím se přiznat, že jsme ještě nezačali trénovat, nebojím se říct, že máme dostatečně dobré závodníky na to abychom tuto soutěž vyhráli, ale bohužel termínově nám moc nesedla. Viktor Horák si léčí zraněný hamstring, Pavla Kladivová teprve začíná svou přípravu v dresech, ve kterých nebyla rok, Tomáš Podlipný a já si dáváme odpočinek od těžkých vah a dresů po Evropě. Uvidíme, jestli se do té doby stihneme dát dokupy, ale nikomu nedáme nic zadarmo, bojovat budem jak jen to půjde.
Je tomu již nějaký pátek co jsem začínal svou pouť po českém internetu na serveru kulturistika.com, kde jsem se brzy stal moderátorem fóra a autorem mnohých článků o silovém trojboji a efektivním posilování. Avšak něco mě hnalo stále dál, a tak jsem si založil první české diskuzní forum jen o powerliftingu, které se během 3 let existence rychle rozrostlo z chatlistu skalních příznivců na docela hezkou aktivní komunitu s počtem shlédnutých stránek okolo 100 000 měsíčně. Občas mi někdo něco říkal o mém údajném mediálním vlivu na českou scénu powerliftingu, ale nemyslím si, že by to byla úplně pravda. Český, ale i slovenský trojboj se utváří sám, ať už si toho všímáme nebo ne, dělají to sami závodníci, uživatelé internetu, nepotřebují k tomu můj názor. Informační technologie nám nepřinesla jen zábavu, ale zároveň i možnost vybírat a porovnávat. A to i v našem sportu, z toho plyne i dnešní rozrůzněnost federací ve všech možných sportech, ve kterých nejde o velké peníze, kde do hry vstupují nové faktory a priority pro každého závodníka.
No v současnosti držím 14 republikových rekordů v různých váhových a věkových kategoriích ve všech možných disciplínách, ale mojí nejoblíbenější disciplínou je jednoznačně mrtvý tah, král všech cviků. Jen při něm se projeví veškerá brutální síla člověka.
Stoprocentně, ale metody si zatím nechám pro sebe . ;o)
Víš co, kdysi jsem si říkal, jaké by to bylo být mistr republiky, být mistr Evropy, být mistr světa. Měl jsem o tom takovou představu, že se pak něco změní, že vše bude jinak,… ale když jsem všeho dosáhl, vždy jsem zjistil, že je vše naprosto stejné jako bylo dřív. Proto mým sportovním cílem už není žádný titul, či něco takového. Mým cílem je abych závodil proto, že mě to baví a mohl si ještě v 60ti ve zdraví zaliftovat.
Těžko říci, poslouchám téměř vše, ale tak převážně metal a hard rock. Mám rád Korn, Disturbed, Rammstein, Clawfinger, Pink Floyd, Deep Purple, Depeche Mode, Iron Maiden, Judas Priest, Queen, Orlík, Dana Landu, Kabáty, Guns n´ Roses, …
Mezi mé oblíbené filmy patří Pulp Fiction, Desperado, Kill Bill, Sin City, Matrix, Pán prstenů, X-men, Od soumraku do úsvitu, Reservoir Dogs, Aliens vs. Predators, Equilibrium, Kmotr, …. ale snesu toho dost (smích)
Tak konečně otázka pro mě. Miluji maso pečené, vařené, smažené, dušené, grilované, uzené, sušené, nakládané, konzervované i syrové. Je to i má nejoblíbenější činnost, po tvrdém tréninku si vždy udělám radost a zajdu si na nějakou dobrotu, či si něco uvařím. A jak tak tu te%d o tom mluvíme, dostávám pomalu hlad 🙂
Samozřejmě mám přítelkyni sportovkyni, Pavlu Kladivovou, která je mi už druhým rokem velkou oporou ve všem co dělám a chtěl bych jí za to moc poděkovat. Ostatně teď v sobotu pořádám závody v mrtvém tahu, kde nebude jen závodit, ale bude i moderovat, tak se na ní můžete přijít podívat do Pelhřimova. (úsměv od ucha k uchu).
Dle mého názporu, bez kvalitního přijmu bílkovin a cukrů nelze očekávat nějaký pokrok při běžném posilování, natož pak oři vrcholovém sportu. Z doplňků výživy používám v současné době téměř výhradně creatin ethyl ester malate od Xxtreme Nutrition a k tomu jen občas nějaké vitamíny, minerály a všchny ostatní důležité látky se již dají získat z běžné stravy. Nově českou reprezentaci podporuje společnost ATP Nutrition od které používám aminokyseliny Amino 2200 a gainer Maxi Giant Mass, jsem s těmito výrobky spokojen. Proteinové koktejly nepoužívám už téměř třičtvrtě roku a má výkonnost zatím jde stále nahoru, tak si nemyslím, že by byly nenahraditelné běžným masem.
Samozřejmě, že je těžké sehnat sponzory, ale v současné době jsem se sponzory spokojen a nové nehledám. Generálním sponzorem našeho klubu je firma Xxtreme Nutrition a dalšími našimi partnery jsou posilovací stroje a činky Fitham, sušené maso Jerky a STAVO Praha a.s.