rozhovor s několikanásobným mistrem světa v silovém trojboji 

Je mi 30 let, měřím 175 cm a váha se pohybuje v rozmezí 110 – 115 kg. To mi připomnělo, že tyhle údaje jsem naposled uvedl na smlouvě o životním pojištění a odmítli mě pojistit, protože jsem v tabulkách zasahoval do červených čísel – extrémní otylost. Musel jsem doložit lékařský posudek, že nejsem otylec.

– Sportovec světového formátu a extrémní otylec? Fakt legrace. A jak ses vlastně dostal k posilování?

Už od mala jsem byl rodiči spolu s bratrem vedený ke sportu. Nechytl jsem se však ani v atletice, ani gymnastice a skončil jsem u činek. Jsem však rád, že mám z dětství takovou průpravu. Na základní škole ovlivněn Barbarem Conanem jsem se chopil činek v rumburském fitku. Tehdy na začátku devadesátých let to mělo naprosto jinou úroveň než teď. Absence sprch, společná šatna a v zimě 15 stupňů tomu dodávalo skutečnou hard core atmosféru. Ale bavilo mě to.

– Takže klasika – dítě Arnolda. Jak dlouho už cvičíš a proč ses rozhodl, že budeš závodit v silovém trojboji?

Od patnácti let zhruba. Bral jsem to jako doplněk k kick boxu. Tehdy jsem trénoval ještě v té době s málo známým Petrem Vondráčkem. Když pak Petr odešel trénovat za lepšími podmínkami na K1 a já zjistil, že kulturista ze mě nebude, vrhl jsem se na silový trojboj.

– Jak přibližně vypadá Tvůj běžný (mimosoutěžní) tréninkový režim? Kolikrát v týdnu trénuješ a jaké používáš cviky, včetně těch doplňkových?

Mimo sezónu samozřejmě nevynechávám tři základní disciplíny. Dělám více opakování a dovolím si jet i jiné doplňkové cviky, na které mi v přípravě opravdu nezbývá čas. Mám na mysli třeba vzpěračské cviky, které mě baví a dle mě mají velký vliv na trénink výbušnosti. Na ně pak v přípravném období čas nezbývá. Trénuji 4x týdně. První dva dny těžké tréninky a druhé dva lehké. Je to starý, zavedený a hlavně účinný trénink.

– Kolik sérií věnuješ dřepům, mrtvým tahům a bench-pressům v tréninku?

To se vše odvíjí od toho, v jaké fázi přípravy jsem. Ale přes 10 sérií nejdu, nemá to smysl ani význam.

– Jaké počty opakování volíš nejčastěji? Používáš systém pyramidy?

Pokud pomineme rozcvičení, tak moje pracovní série se pohybují od 2 do 3 opakování. Nejsem ani proti tzv. jedničkám, ale nemyslím tím negativní opakování, to považuji za zbytečné. Pokud se postupné přidávání dá nazvat pyramidou, pak ji používám.

– Za jak dlouho měníš tréninkovou rutinu?

Neměním ji, proč měnit něco, co funguje.

– Jak dlouho trvá tvá příprava na závody a jaký preferuješ systém tréninku v předsoutěžní přípravě?

Přípravu se poslední dobou snažím co nejvíce zkrátit, takže maximálně 3 měsíce. Systém tréninku v předsoutěžní přípravě vypadá tak, že v pondělí se věnuji těžkému dřepu a benči spolu s doplňky, v úterý pozved a doplňky. Středu se snažím udržovat volnou a čtvrtek a pátek zopakuji pondělní a úterní trénink, ale s mnohem lehčími vahami.

– Jaký je tvůj maximální silový výkon ve dřepu bez bandáží, s bandážemi a pak v kompletním vybavení?

Nezkoušel jsem jedničku v dřepu bez bandáží a ani nejsem příznivcem takových dřepů. Když jsem se k tomu výjimečně někdy dostal, pak jsem končil na 250 kg pro 3 opakování. S bandážemi pak 320 kg. S kompletní výbavou mám platný dřep 410 kg z MS a na tréninku se mi povedlo se zvednout s 435 kg.

– A stejná otázka pro bench-press? Kolik cenných kilogramů ti asi tak dopomůže dres?

Dal jsem 230 kg bez dresu. S dresem pak mám platných 290 kg. Na tréninku i 300 kg. Šikovnému benčaři může dres dát i 100 kg. Toho bych chtěl docílit.

– No, tak to asi nejsi sám. Na druhou stranu znám případy, kdy z dresu nevytěží cvičenec skoro nic, dalo by se i říct, že mu dres vadí a výkon zhoršuje. Ale platí to samozřejmě v ryze amatérské sféře. Jaké jsou tedy tvé nejvyšší tréninkové a soutěžní výkony?

Tréninkové 435 – 300 – 340
Soutěžní 410 – 290 – 330 (ale ne v jedné soutěži J)

– Jaké používáš závodní vybavení? Který tip dresů bys doporučil čtenářům?

Nemám vyhraněnou značku a ani se nepovažuji za odborníka, i když už jsem dost dresů vyzkoušel. Na dřep mi maximálně vyhovuje ACE od Metalu, na benč je dle mě nepřekonatelná jednovrstvá Katana od Titanu, na pozved používám též dres od Titanu, ale hodlám v příští sezoně vyzkoušet Metal. Bandáže mám momentálně od APT.
Dres se dá těžko doporučit. Závisí to na vyspělosti a vyzrálosti závodníka. Někdo počáteční problémy s dresem překoná rychle, pro někoho to je nepřekonatelný problém. Takže jediná rada je zkoušet, zkoušet a zase zkoušet.

– Jaký je tvůj názor na závody bez vybavení, případně jenom s opaskem? Zúčastnil by ses takových?

Určitě tam předvádí závodníci úžasné výkony, nicméně výkonů lifterů v dresech nemohou nikdy dosáhnout. Navíc tam existuje větší riziko zranění. Mě se takové závody jeví jako nezajímavé a nezúčastnil bych se jich.

– Na mnoha soutěžích mezinárodní, a už vůbec nemluvě o národní scéně, jsi nenašel přemožitele. Jakých umístění a výsledků si ale ceníš nejvíce?

Nejvíc si cením obhájení titulu mistra světa GPC. Letos bylo titul rozhodně obtížnější získat, než loni v Kanadě.

– Jako několikanásobný mistr světa už snad nemůžeš mít ani motivaci do tréninku…

Motivaci mám stále velkou. Nedaří se mi zatím splnit několik cílů, které jsem si dal a to překonat 1000 kg v kategorii do 110 kg a zatlačit 300 kg oficiálně na soutěži.

– Tvým trenérem je „legenda českého liftu“, Zdeněk Fanta. Jeho tréninkové vedení na tebe má evidentně nejlepší možný vliv…

Určitě ne jen na mě. V jeho „stáji“ začínali takové koně, jako Petr Theuser, jeho syn Lukáš, Dan Dvořák atd.
Nemůžu tvrdit, že mi Zdeněk může ještě nějak vylepšit trénink, nebo mi předávat další a další tajemství liftu – ono vlastně žádné není, za vším je jen strašná dřina. Je to však člověk, který liftu opravdu rozumí, má cit a odhad. Pozná talent a věnuje se mu. Tráví se mnou hodiny na tréninku, dokáže odhadnout hmotnost, na kterou můžeme jít, a hlavně dokáže trénink přerušit, když to nestojí za nic. To málokdo umí. Svědčí o tom to, že se mi vyhýbá zranění a že Zdeněk vychoval mnoho mistrů republiky, medailistů z MS i ME jak IPF, tak dnes i GPC a dalších federací.

– Jak vypadá tvůj „dietní“ režim? Kolik sníš denně bílkovin, hlídáš si tuky?

Dietní režim u mě dlouho patřil mezi velké neznámé. Jak se říká – neřešil jsem to. Od té doby, co spolupracuji hlavně s Danem Dvořákem se můj přístup k stravování dost změnil a mění se dál. Snažím se do sebe dostat maximum bílkovin a kvalitních sacharidů. Nehlídám si úplně množství, ale snažím se nejít pod nějaké „kritické“ minimum.

– Jaké používáš jídlo na závodech? Co ti nejvíce dodá energii?

Tak vzhledem k tomu, že většinou shazuji, tak mám tak scvrklý žaludek, že mám poměrně velké problémy něco do sebe dostat. Takže před závodem a v průběhu něho se snažím do sebe dostat spoustu energie ve formě ovesných vloček, karbogelů, sacharidových nápojů atd.

– Po jakém jídle se cítíš skutečně silný? Máš rád maso?

Mám rád maso a jím ho hodně. Že bych se ale po něčem cítil neskutečně silný, to říct nemohu tedy J

– Jaké používáš potravinové doplňky?

Aminokyseliny a vysokoproteinové nápoje.

– Na jaké nejbližší závody se chystáš?

Nejbližším velkým cílem bude samozřejmě republika v trojboji na jaře.

– Martine, díky a hodně štěstí nejen na závodech.

– rozhovor pripravil Roman Maršálek
– prevzaté zo stránky www.romanmarsalek.cz